Žena v Maďarsku pobírá důchod pouhých 47 000 HUF (3 500 Kč) a utratila ho obvykle během pár dnů. Splatila své dluhy v obchodě s úroky, nechala šest tisíc forintů za účet za elektřinu, poslala svému synovi pět tisíc forintů do jednoho z přístřešků pro bezdomovce v hlavním městě a nakonec zaplatila nedoplatek za očkování psů místní obci. Žena si chtěla zakoupit také ohniště, ale v peněžence jí už zůstalo jen tři tisíce forintů (220 Kč). V obchodě si proto koupila půl kila chleba a půl litru mléka a pomalu se batolila domů po rozbahněné cestě.
Návštěva obchodu nebyla šťastná
Poté, co tato žena odešla z obchodu, byla prodavačka podrážděná. Stará žena totiž podle ní páchla a musela obchod znovu vyvětrat. Hádala, že možná nemá peníze na toaletní potřeby a pravděpodobně se nekoupala celé týdny, ale přesto působila čistotně. Ani ji nenapadlo, že bude muset obchod znovu vyvětrat. Nikdo z nás ale nikdy nezná příběhy lidí kolem nás. Nemáme tušení, čím si prochází a proč jsou v takovém stavu a situaci, ve které se vyskytli. Neměli bychom je proto nikdy soudit.
Jaký příběh žena skrývá?
Možná si říkáte, proč o sebe tato žena přestala pečovat, i když má vlastní domov. V domě sice měla koupelnu, ale už ji nemohla vytápět. Ohřívala si jen horkou vodu na plynu, když prala. Kotel nefungoval již delší dobu. Její manžel zkolaboval v autobusu a bylo jí řečeno, že zůstane sama. Část peněz potřebovala na pohřeb a náhrobek. Zbytek, několik desítek tisíc forintů, které měli našetřené, dostal její syn. Sanyi byla již příliš stará, aby nastoupila zpět do práce.
Zlobila se také na svého syna. Potřebovala ho mít u sebe, zatímco on pracoval v Pešti. Když se ocitl v náročné situaci, vyhnali ho z domova a on se odstěhoval s mladším mužem do vzdáleného Londýna a dokonce s sebou vzali i svého jediného syna, vnuka Sanyi. Zpočátku jim žena volala, ale předplatné telefonu pro ni bylo náročné a nakonec její syn přestal volat úplně. Byla velmi smutná a naštvaná.
Klasický den staré, smutné dámy
Když došla domů, rychle otevřela dveře, zavrčela na kočku a pomalu vešla do kuchyně. Na sporák dala mléko, zředila vodou a nasekala do něj chléb. Tuto směs vložila do misky pro kočku a odnesla jí to, aby se najedla. Vlažné mléko ohřívalo vzduch a v kuchyni viděla i svůj vlastní dech. V celém době byla hrozná zima. Nikdo nepřijel, nikdo neodjel. Byla sama v chladném, tmavém a prázdném domě.
Jednoho dne jí správce vesnice přinesl domů oběd. Nikdo nereagoval na volání, a proto vešel dovnitř. Ženu našel ležet mrtvou a napůl přikrytou v posteli. Obec zařídila pohřeb. Mezi dokumenty našli balíček financí, které pokryly všechny náklady. Sice u něj nebylo napsáno, že je určen na pohřeb, ale všem to bylo jasné. Žena nikoho neměla a věděla, že si i pohřeb musí zaplatit sama. Na pohřeb dorazili jen tři lidé a její syn mezi nimi nebyl. To je smutný konec jedné obyčejné ženy.
